Historie

Historie Salzerovy reduty II, mezi lidmi známé jako Pevnůstka, Fort či Salzerka, se na první pohled zdá být poněkud tajemná a nedostupná. Běžně dohledatelných informací je málo, stejně jako dochovaného obrazového materiálu. Z toho, co jsme úspěšně našli, nebo k čemu nám byl umožněn přístup ze strany pamětníků a jejich potomků, jsme vybrali z našeho pohledu to nejdůležitější a nejzajímavější.

Vybudování Salzerovy reduty II, společně se Salzerovou redutou I, Salzerovou redutou III a Přední pevnůstkou (Vorwerk) číslo 38 je datováno lety 1747 – 1758. Všechny zmíněné objekty byly součástí tereziánského opevnění, jehož projektant Pierre Philippe Bechade de Rochepine, polní podmaršál a vojenský inženýr habsburského vojenského inženýrského sboru, musel vzít při stavbě zvláště v úvahu zranitelný nejjižnější cíp opevňovaného areálu, a proto vybudoval soustavu tří pevnůstek obklopených vodou. Svůj název získaly po právě zbořené, nedaleké vsi Salzergut, která bývala ve vlastnictví rodiny Salzerů, olomouckých dědičných fojtů, a v českém jazyce se jí říkalo Dědinka. Obyvatelé bývalé Dědinky se přemístili zhruba o 4 kilometry dále k jihu, do nově vybudované osady s příznačným názvem Nový svět.

Přední pevnůstka číslo 38 neboli Vorwerk byla postavena do roku 1755 v areálu bývalých závodů Milo. Podle plánů měla být kryta palbou ze Salzerovy reduty III, pevnůstky nacházející se na poloostrově, kde později stávala městská plynárna. Před nepřítelem z jihu pak měla s pomocí dělostřeleckého vybavení město bránit Salzerova reduta I, umístěna na pravém břehu řeky Moravy, kde po roce 1975 postavila svůj areál Mototechna. Na levém břehu řeky Moravy pak vznikla dodnes dochovaná pevnůstka, pojmenovaná jako Salzerova reduta II, kterou stavitelé obehnali dvojitým vodním příkopem spojeným oběma konci s řekou. Již v té době se tedy pevnůstka nacházela na ostrově, přestože příkopy byly naplňovány vodou díky soustavě stavidel pouze za válečného ohrožení.

Obranný komplex těchto pevností se v bojovém nasazení osvědčil za pruského obležení města od 4. května do 2. července roku 1758. Pruský král Friedrich II. měl v plánu znovu získat Slezsko, pokračovat na Moravu, dobýt Olomouc, obsadit celou Moravu, a poté pokračovat tažením do Rakouska a dobytím Vídně. Disponoval armádou o síle 166 000 mužů, k samotnému obléhání města Olomouce byl vyčleněn osmitisícový obléhací sbor. Habsburská monarchie měla ve svých řadách zhruba 8 500 vojáků a v pevnostech 324 děl, což se později ukázalo jako značná výhoda. Nepřítel postupoval od jihozápadu směrem ke Kateřinské bráně, znamenitě se tedy uplatnila obranná palba z Přední pevnůstky a Salzerovy reduty III. Způsobila pruskému obléhacímu sboru velké ztráty na životech i materiálu, avšak zásadním zlomem byl střet pruské zásobovací kolony s císařskými vojsky v Domašově nad Bystřicí. K této rozhodující bitvě došlo dne 30. června 1758 a znamenala definitivní konec obléhání města Olomouce.

Přestože své obranné schopnosti měly všechny pevnosti možnost ukázat pouze v průběhu napadení pruskými vojsky, byly zhruba o tři čtvrtě století později, s výjimkou Salzerovy reduty I, důkladně přestavěny. Modernizace probíhala v duchu pokroku ve vývoji zbraní a vojenské taktiky. Vznikla tak centrální budova pro stálou posádku, která je v současné době k vidění v jediném objektu – Salzerově redutě II. Salzerova reduta III musela v roce 1908 ustoupit nové městské plynárně, Přední pevnůstka (Vorwerk 38) své místo definitivně opustila v roce 1921 a byla nahrazena továrnou Milo, která patřila olomouckému obchodníkovi Adolfu Heikornovi. Potřeba opevnění ustoupila celkové modernizaci města a podnikatelským záměrům. Stejně jako ještě mnohokrát v letech následujících.

V roce 1888 došlo ke zrušení olomoucké pevnosti. Nařízení se nedotklo jen několika málo objektů, mezi nimi také dodnes dochované Salzerovy reduty II. Status pevnosti byl však poněkud složitý. Podle smlouvy z 10. února 1896 byla prodána městu s tím, že fyzicky bude předána až v roce 1903. Oficiálně se do rukou města dostala již v září roku 1902 z důvodu splnění zákonné povinnosti a ubytování dvě a půl eskadrony 4. hulánského regimentu, jejichž místo v kasárnách u Nového Světa zabral toho roku zřízený kurz pro důstojníky zeměbraneckého jezdectva. Vlastnické právo k pevnosti tedy město Olomouc nabylo až v roce 1915, ovšem ani tenkrát s ní městská správa nemohla nakládat dle svých představ. Na začátku I. světové války byla do prostor Salzerovy reduty II přemístěna část epidemické nemocnice, určena pro nejtěžší případy skvrnitého tyfu a cholery. V této funkci objekt setrval až do roku 1918, a poté byl po dlouhých 163 letech z vojenské služby navždy propuštěn. Nová československá armáda již o něj neměla zájem.

Do té doby hojně využívaná stavba byla najednou opuštěná a nestřežená. Snad právě proto padla na podzim roku 1919 do oka známému novináři a sportovnímu činiteli Josefu Friedlovi, který v dubnu téhož roku založil v Olomouci první skautský oddíl. Rychle se rozrůstající organizace našla zprvu útočiště v pavilonu fotbalového hřiště SK Olomouc na Letné, 3. prosince 1919 se však se souhlasem velení olomoucké posádky přestěhovala do prázdné pevnůstky. Josef Friedl uzavřel dne 19. března roku 1920 se správou města Olomouce smlouvu o pronájmu a skauti tak získali na dlouhou dobu překrásné zázemí pro svoji bohulibou činnost.

Na krásných dvacet let se Salzerova reduta II stala „Skautským domovem“ pro téměř šest set olomouckých skautů a skautek. Romantický areál za městem s pevnostními valy a klenutými kasematy, s kouzelnými zákoutími i volným prostranstvím vhodným pro hry nemohl najít svědomitějšího a zodpovědnějšího majitele. Skauti objekt spravovali s láskou a úctou k historii naší země a vtiskli mu nezapomenutelný význam díky sjezdům příznivců skautingu, jejich vedení i vysokých činitelů, ať už se jednalo o srpnový sjezd roku 1921 za přítomnosti A. B. Svojsíka, nebo velký sjezd o letnicích roku 1932, kterého se účastnil samotný generál Klecanda. Stavební originalita objektu i výrazné společenské aktivity s ním spojené vytvořili z pevnosti pojem, který přetrval až do dnešní doby. A přestože čas je neúprosný a „Skautský domov“ je už spíše vybledlou vzpomínkou, stále existují lidé, kteří pečlivě střeží několik památných fotografií z jednoho z nejšťastnějších období, které Salzerova reduta II zažila.

V březnu 1940 vypršela skautům nájemní smlouva a novým vedením okupovaného města již nebyla obnovena. Naposledy se ve svém domově sešli 10. března 1940, aby se smutně rozloučili s místem, kde prožili tolik úžasných okamžiků, a již nikdy se sem nevrátili. O sedm měsíců později byla skautská organizace nacisty rozpuštěna.

Za všeobecného nadšení po osvobození roku 1945 se počet skautů v Olomouci významně zvýšil a skautské organizaci byla Národním výborem přidělena budova bývalé německé tělocvičny vedle pozdějšího zimního stadionu. O návrat do předválečného domova již neusilovali.

Z pevnosti se stalo utajované skladiště Civilní obrany. Od německé okupace a odchodu skautů do objektu nikdo neinvestoval. Salzerovu redutu II postihl podobný osud jako většinu historických skvostů v naší zemi v období komunismu – v průběhu let chátrala nedostatečnou péčí a špatným, necitlivým zacházením, a její skutečný stav vyšel najevo až v roce 1990, kdy město chtělo zdevastovaný objekt vrátit skautům. Ti však byli nuceni z finančních důvodů tento dar odmítnout.

Redutu nakonec koupila dvojice odvážných bratrů, která pod dohledem Národního památkového ústavu uvedla zříceninu do původního stavu a navrátila pevnosti vzhled vojenského objektu, jakým kdysi dávno byla. V roce 1993 tak Salzerova reduta II opět zazářila a opravena byla opět otevřena veřejnosti jako pohostinský podnik s názvem „Terezka“.

Po krátkou chvíli podnikatelský záměr fungoval, pak byla pevnůstka předána do rukou mladší generace a v době zlatých devadesátých let fungovala jako víkendové středisko zábavy, diskoték a koncertů. Když pominula i tato éra a všechna známá místa byla nakonec pro nezájem zavřena, pevnůstka rovněž zavřela své brány a až do roku 2016 byla majiteli bez větších investic pouze udržována.

Na jaře téhož roku jsme se rozhodli Salzerovu redutu II koupit. Učarovala nám svým vzhledem, svojí skrytou majestátností, tím, jak s hrdostí a noblesou přežila války, krize, špatné zacházení i všechny režimy v naší zemi. Byla postavena, aby chránila naše město před nepřáteli. Možná je ten správný čas, aby někdo ochránil zase ji.